|
O NÁS
Naše
rodina
Naše články v tisku:
Z mého deníčku
(Zpravodaj 26/2001)
Z mého deníčku II
(Zpravodaj 27/2002)
Jak jsme jely do
Anglie (Zpravodaj 34/2005)
|
Z mého deníčku
|
Zdravím všechny pejsky a přátele pejsků i ostatních zvířátek. Já
osobně mám zvířátka rád, nedokážu zabít ani krtka. Jsem tady teprve
krátce, tak mi dovolte, abych se představil. Říkají mi Aránek a poprvé
jsem spatřil světlo světa loni na Mikuláše. Páníčkové často mluví o
nějakém "prvním Aránkovi", kterého měli moc rádi, jméno mám zřejmě po něm.
Prý jsem mu i podobný.
Své páníčky mám
rád. Panička mi dává papání, ale nenechává se ode mne okusovat, zato
páníček snese víc. Jen mě zlobí, když jedou klidně autíčkem na výlet a mě
chtějí nechat doma. To začnu výt a škemrat a tím je většinou ukecám a oni
mě vezmou sebou. |
 |
|
 |
Teď
nám přibylo do smečky nové "člověčí" mládě. Zatím s ním příliš
zábavy není, ale už se těším, až se budeme spolu honit. Zkusil
jsem mu donést uzel, aby mi ho házelo, ale ono to vůbec
nepochopilo. Teď mu mohu maximálně olíznout bradičku od mléka.
Ještě lepší je, když ublinkne. Ono se snaží bránit a odhání mě
ručičkama, což mu zatím moc nejde. Tak si brouká cosi o
chlupaté obludě, ale to mi vůbec nevadí. Ještě se mi nepovedlo
ukrást pokakané plínky, ale jednou ... |
Dovedete si představit, co si s nimi počnu a jak potom budu vypadat?
Musím se pochlubit, co jsem v létě provedl paničce (nebo snad sobě?).
Dala si vykynout těsto do postele pod deku a zapomněla zavřít dveře do
ložnice. Jak myslíte, že to dopadlo? Sežral jsem skoro kilo syrového
těsta, které mi pak v bříšku pěkně v teplíčku kynulo. po čase ze mne šlo
horem dolem, ale můj stav se nelepšil. Podlamovaly se mi nohy a byl jsem
jako opilý. Bylo mi zle skoro tři dny. Už to asi víckrát neudělám.
Řeknu vám, někdy rád paničku poslechnu "na slovo". Minule mě na
procházce pustila z vodítka. Po vydatném běhání jsem se nutně musel
občerstvit v louži. Na to mi řekla:„Teď už si můžeš běhat kudy chceš,
stejně půjdeš do vany". Ani nevíte, jakou mi udělala radost. V rybníce
sebou právě mrsknul kapr, tak jsem po něm skočil. Výsledek - kapr uplaval
a já byl špinavý a mokrý jako myš. Ještě jsem na sebe nachytal nějakou
trávu a bylo dílo dokonáno. Panička mě pak doma hodinu vyčesávala. Teď je
voda z rybníka vypuštěná, kapři pochytaní a mě tam páníčkové raději
připínají na vodítko, abych náhodou neskočil do bahna. Nevím, jak je něco
takového může napadnout! Já a bahno ...?
Podobných zážitků mám za svůj krátký život mnoho, jako onehdy, když
jsem spadl do strouhy místní kanalizace, ale pokračovat budu snad zase
někdy příště.
Zdraví vás Aránek
Poznámka: Kdyby se povedlo nějakému vašemu pejskovi spapat těsto, tak
mi poradil můj veterinář (který měl tehdy bohužel dovolenou), že by možná
pomohlo několik tablet živočišného uhlí. Vyzkoušené to nemám a přeju vám,
abyste to ani zkoušet nemuseli.
|
