Počasí strašilo deštěm, ale dalo si říct a sprchlo jen na chvíli v sobotu odpoledne, takže nám nic nebránilo držet se plánovaného programu.

Dopoledne jsme zavítali do Slavonického podzemí, kde na nás čekalo velké překvapení :-))) Místní podzemí je m.j. používáno k tréninku záchranářských psů, aby si zvykli na tmu, mokro, stísněné prostory, ... A co na to tibeťáci? Musím konstatovat, že se dokáží nadchnout pro věc a jsou opravdu stateční. Za celou dobu prohlídky nedal ani jeden ocásek dolů. A jaké že bylo to překvapení? Při vstupu do podzemí jsme si půjčili vysoké holínky a bundy (prý je tam asi 20 cm vody). Myslela jsem si, že přes ni psy přenesu :o))) Tato myšlenka mě však rychle opustila, když průvodkyně ukázala do nějaké "myší díry", že tudy povede naše prohlídka. Jednalo se o jakousi těsnou uličku zalitou vodou - byla vysoká něco málo přes 1 m a široká (nebo spíš úzká :-))) asi 50 cm. Asi 4 m byla dokonce jen 100 x 40. Už nám bylo jasné, na co potřebujeme holínky a pláštěnky ... Humor nás neopouštěl, takže jsme si to opravdu užili. Vylezli jsme na druhé straně náměstí a vrchem pak přešli zpět. Připadala jsem si jako strašák do zelí :-)))

Jestli někdo miluje adrenalin, tak by sem rozhodně měl zavítat. Já jistě půjdu příště znovu a určitě nebudu sama ;-) Opravdoví dobrodruzi si mohou projít i delší trasu, která je ještě užší a podle očitých svědků se tam musí lézt i po čtyřech. Vlastně si tam zahrajete na pejsky, kteří na tuto trasu bez záchranářského výcviku již nesmí :-)))

Eva vyčetla na věži nápis "NAVŠTIVTE VĚŽ", kterého se ochotně ujala a snadno sehnala další nadšence. Nestačí vidět Slavonice zezdola, ale je třeba je vidět i zezhora! Já si nechala tento pohled ujít a čekala s pejsky dole. Když pesani oschli do stavu vhodného návštěvy restaurace, vyrazili jsme na oběd.

Odpoledne jsme trávili už ve Slavětíně a na cvičišti pod velením Martiny Machačové trénovali návyky základní poslušnosti. Když je některý pejsek poslušný, vypadá to úplně jednoduše, ale to není náš případ :-))) Večer byl na programu ohníček, buřtíky a po setmění noční pochod po vyznačené trase s plněním úkolů a luštěním otázek. Do tábora jsme dorazili chvíli před 23. hod, vyhlásili vítěze pochodu, poklábosili a hurá do hajan. Ubytování je tady opravdu moc pěkné a příjemné, takže se spalo nádherně.

Děkuji panu Snížkovi za pěkné fotečky.